Jsme nesmírně vděční za každou zpětnou vazbu od našich klientů. Je cenná pro nás, ale víme, že možnost číst o autentických zkušenostech je důležitá i pro naše budoucí klienty. Následující text, kde se klientka podělila o svou cestu ke ketaminem asistované terapii i o zkušenost s ní, nám od klientky přišla v dubnu 2024. Zveřejňujeme ho se svolením klientky a zcela bez úprav. Autorka je psycholožka.

Jsem poměrně konzervativní člověk. Novinkám a trendům se z podstaty své přirozenosti vyhýbám.
Patnáct let medikace pro deprese, dvacet let psychoterapie.
Na internetu na mně před několika lety vykoukla nějaká psychedelická klinika.
Co to je za blbost? To už je u nás možný všechno? Ze zvědavosti a s velkou nedůvěrou projíždím stránky. A kouká na mně samej doktor s poměrně slušným profesionálním zázemím.

Moje nedůvěra je nahlodána, ale konzervatismus převládá. Volím hospitalizaci v NUDZ s další výměnou medikace. Já a drogy? Nikdy! Co čert nechtěl, spolupacientce s těžkou depresí byla v NUDZ nabídnuta právě terapie ketaminem. Má zvědavost roste. Povídáme si o tom, ale moc mi říct nechce. Pro mně ale bylo důležité, že to přežila a několik dní byla poté jako vyměněná. V pozitivním slova smyslu, pochopitelně.
Po návratu z hospitalizace pokračuji v pravidelné klasické psychoterapii. A zase je mi po nějaké době blbě. Semínko zaseté před mnoha měsíci začíná pomalu klíčit. Googlím znovu Psyon. Googlím články o terapii ketaminem. Sjíždím videa. Dává to smysl.
Opatrně kroužím na webu kolem kontaktního formuláře. Ale vždyť mi ještě není tak blbě. Ale je. Tak moc ne. Ale jo, dost. Prostě to udělej a uvidíš, vedu sama se sebou vnitřní rozhovor.
Nakonec formulář vyplním a odklepnu entrem. Kostky jsou vrženy. Děj se vůle boží.

V Psyonu příjemné tiché prostředí. Vstřícní a citliví lidé, od recepce, přes sestry až lékaře a psychology. Všude respekt, citlivost a ohleduplnost. Nikdo nezpochybňuje moje potíže. Už jen to je nesmírně ulevující. Můžu mluvit o svých bolestech bez okolků a oni to chápou. Wow! Prošla jsem důkladným, ale citlivým a respektujícím psychiatrickým vyšetřením a byla jsem indikována na ketamin. Měla jsem strach. Nikdy jsem nezažila změněný stav vědomí. Nikdy jsem neexperimentovala s látkami navozující změněný stav vědomí. Co tam na mně čeká, v mém nevědomí? Bude to tak strašlivé, jako moje traumatické životní zkušenosti, které se mi i po 20 letech terapie denně vracely? Ale co mohlo být horšího? Moje psycholožka a nadále provázející terapeutka v jednom mně upřímně zodpověděla na přípravných sezeních všechny moje otázky. Pokud by mi bylo nesnesitelně, je přítomen lékař, který podá antidotum. Nikdo ještě neumřel, všichni se vrátili, trpělivě zodpovídá moje úzkostné otázky. Věřím jí, věřím tamním renomovaným lékařům.
První KAT. Loučím se na mobilu s manželem s tím, že pokud to přežiju, ozvu se asi za 5 hodin a mobil vypínám. S psycholožkou – terapeutkou provádíme rituál a já vypiju svůj první ketamin v životě. Uléhám do postele, terapeutka nastavuje hudbu. Domlouváme si komunikační signály rukou. Do uší hraje příjemná relaxační hudba a já si trochu pobrukuju. A čekám, až to přijde. Jaké to bude? Už se nebojím. Moje terapeutka je tu se mnou a postará se o mně. Nenechají mně umřít.
A potom tma. Nic. Nevím, jak dlouho to trvalo.
Já to věděla. Už dávno jsem to věděla, že život, který jsem doposud většinou žila, není to pravé. Něco se děje. Letím nějakou červí dírou, střídají se různé dynamické barevné geometrické obrazce. Není to nepříjemné. Cítila jsem, že se blíží setkání s Bohem. Chtěla jsem říct, že já nemůžu ještě umřít, protože se musím postarat o dítě…ale najednou jsem nevěděla, jestli vůbec nějaké já existuje. Ukecávala jsem Boha, že nemůžu ještě umřít, mám dítě, musím se o něho postarat. Něco mně táhlo k Němu, ale já jsem se bránila. Pak to začalo odeznívat a já se pomalu vracela zpátky. Upřímně musím říct, že toto (setkání s Bohem nebo rozpuštění ega, či jak to nazvat) chci zažít ještě jednou, protože už vím, že se vrátím zpět za svým dítětem. Ale zážitek rozpuštění sama sebe mně láká.
Po probuzení a na následných integračních sezeních jsem tvrdila, že tohle už nikdy nechci zažít. Nebylo to nepříjemné, jen mně vyděsilo to, že moje dítě se beze mně ještě neobejde. Moje terapeutka potom říkala, že to byl bad trip. A jen s její pomocí na následných integračních sezeních jsem si neodnesla další trauma. Krásně jsme to zpracovaly a já měla spoustu podnětného materiálu, na kterém jsem dalších několik měsíců pracovala. Říkala, že každý ketamin je úplně jiný. Neměla jsem důvod jí nevěřit. Ale do dalšího ketaminu mně nenutila.
Ovšem hned na druhý den jsem zjistila, že jsem se začala usmívat, rozpustila se tíže na hrudi, deka se odkryla a já ve svém běžném životě viděla barvy a cítila lehkost. Příjemnost bytí. Trvalo to asi deset dní.

Po návratu do běžného pracovního života jsem si dovolila popustit vnitřní brzdy a sledovala jsem obsahy ve své hlavě. Bylo to obrovsky úlevné. Učila jsem se jen sledovat obsahy své mysli a nechala je volně plynout. A kupodivu, začaly se objevovat příjemné věci. To byla pro mě velká novinka.

Rok se sešel s rokem a já jsem se rozhodla, že bych do toho šla znova. Už jsem věděla, díky integračním sezením, že se vrátím zpátky. A zajímalo mně, co v sobě zase objevím. A těšila jsem se na setkání se svou terapeutkou, protože mi to strašně moc dalo.

Druhou KAT jsem absolvovala s menší dávkou a novinkou byla instramuskulární aplikace. Ano, bylo to úplně jiné. Tentokrát se ze mně vyvalily emoce, které jsem si v běžném bdělém stavu nedokázala připustit, protože jsem myslela, že se jimi zalknu. Pláč, smutek a zoufalství. Bylo to úžasně očišťující a úlevné. Vize byly úplně jiné, měly konkrétnější tvary, kočka, měsíc, … I následné integrační sezení byly opět velmi přínosné.

Třetí KAT jsem absolvovala po půl roce. Opět to bylo celé úplně jiné. Tentokrát jsem se před samotnou aplikací rozbrečela, protože se mi najednou objevily nepříjemné zkušenosti z minulosti. Ale byla jsem pevně rozhodnutá se s tím porvat. Absolutní důvěra v terapeutku, prostředí i samotný proces. Očekávala jsem děsy a běsy z minulosti. Byla jsem připravená se jim i s pláčem postavit. Ale – moje nevědomí mně překvapivě podrželo. Zážitek v ketaminu byl převážně velmi krásný, i když se místy objevovaly smutné vzpomínky.

Já (konzervativní nedůvěřivec) a drogy? Já a ketamin? Ano! Chystám se časem na další. Perfektní profesionální prostředí Psyonu. Vysoce odborné, velmi respektující a citlivé. Samotná ketaminová zkušenost s odborným ošetřením poté mi dává více, než jsem čekala a více, než můžu popsat. I přes první bad-trip byly další dva nepopsatelné. Každý úplně jiný. Aby tomu člověk porozuměl, nedá se to popsat. Samotná zkušenost je k nezaplacení.