Stručně o kauze
Článek v Deníku N popisuje okolnosti odchodu profesora Stanislava Komárka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Podle svědectví mladšího kolegy mu Komárek nabízel užívání MDMA v rámci „sezení“ s terapeutickým účelem a následně ho pod vlivem drog přiměl k sexuálnímu styku, s nímž by podle svých slov jinak nesouhlasil.
Své zkušenosti popsali i další bývalí studenti a členové skupiny, která se kolem profesora vytvořila. Hovoří mimo jiné o užívání MDMA, LSD a dalších látek, nátlaku, manipulaci a překračování osobních a sexuálních hranic. Sám profesor obvinění odmítá. Dochází podle něj k záměně „lásky, péče a otcovské figury“ za sexuální a mocenské zneužívání, nátlak a manipulaci.
Proč je odborný rámec důležitý
Psychedelická zkušenost může být intenzivní a zároveň člověka stavět do zvýšeně otevřené a zranitelné pozice. Práce s psychedeliky proto vyžaduje specifickou odbornost, jasně nastavené hranice a důsledné respektování autonomie člověka, který zkušeností prochází.
Jak v článku Deníku N upozorňuje psychiatr Filip Tylš, ani vzdělání v psychologii nebo medicíně samo o sobě neznamená, že je člověk připravený psychedelickou terapii bezpečně poskytovat. Změněný stav vědomí má svá specifika, na která běžná psychoterapeutická ani psychiatrická praxe nemusí odborníka připravit.
Důležitou součástí bezpečného rámce je také informovaný souhlas. V psychedelické terapii je potřeba pracovat s principem tzv. double consent neboli dvojitého informovaného souhlasu. Souhlas, který klient poskytne před začátkem sezení, není automaticky souhlasem se vším, co se odehraje během změněného stavu vědomí. Hranice a souhlas je proto nutné respektovat průběžně i během samotné zkušenosti.
V terapeutickém kontextu je jakýkoli sexuální kontakt nepřijatelný. Odborný rámec přitom nespočívá pouze v kvalifikaci terapeuta. Patří do něj také příprava, jasná pravidla kontaktu, průběžná práce se souhlasem, odpovědnost, supervize a prostředí, ve kterém existují mechanismy pro ochranu klienta.
Celý komentář MUDr. Tylše
Podle psychiatra Filipa Tylše je provádění MDMA-asistované terapie náročné a vyžaduje výcvik. Když člověka takovým sezením provází někdo, kdo k tomu není vyškolen, vyvstává řada problémů, a to i v případě, že jde o lékaře nebo psychologa.
„První past spočívá v tom, že odborníci nejsou zvyklí, že je na druhé straně někdo takhle otevřený a zranitelný. Má to určitá specifika, na která vás standardní terapie nebo psychiatrie nevyškolí,“ upozorňuje.
Podle etických norem se terapeut v klinické praxi musí řídit takzvaným double consentem neboli dvojitým informovaným souhlasem. „Nestačí, když vám klient dá souhlas vzít ho za ruku během přípravného sezení, kdy je při plném vědomí, musí vám dát souhlas i v tom změněném stavu,“ vysvětluje Tylš.
V terapeutickém – jak zdravotnickém, tak undergroundovém kontextu – je nabídka sexuálního kontaktu podle psychiatra absolutně nepřijatelná. Celá situace se navíc odehrává v ilegalitě, což může komplikovat řešení. Zatímco v klinické praxi lze terapeuta postihnout, mimo ni to nemusí být možné.
V legálním kontextu MDMA v Česku může využívat pouze několik pro tuto terapii vyškolených terapeutů, a to pouze za účelem klinických studií, žádná z nich však v současnosti v Česku není schválená. Jakékoli podávání MDMA je tedy protizákonné.
V klinických studiích se MDMA-asistovaná psychoterapie ukazuje jako velmi účinná při léčbě posttraumatické stresové poruchy.
MDMA podle Tylše snižuje reaktivitu specifických mozkových struktur, které jsou součástí takzvaného limbického systému. Díky tomu je trauma dostupnější a dochází k takzvané korektivní emoční zkušenosti, kdy je klient schopný o své zkušenosti mluvit v zóně, která je pro něj přijatelná.
„Látka snižuje obranné mechanismy a naladíte se na druhého člověka. Takový člověk je sugestibilní, ale zachovává si svobodnou vůli.“ Rozpoznávací schopnosti podle Tylše zůstávají zachovalé, ale jsou výrazně ovlivněné.