Na téma – psychedelika a riziko psychické závislosti:

„Rozdíl mezi psychedeliky a třeba kokainem je ten, že kokain je sázka na jistotu. Prostě vím, že když si ho dám, bude mi dobře. A tam vzniká žitý mechanismus, že mi látka přinese úlevu. Psychedelika to nedělají. Říká se jim nespecifické zesilovače. Nedokážeme předvídat jejich efekt. Během několikahodinové zkušenosti přicházejí často velmi náročné prožitky. Například zasuté vzpomínky, smutek, bolest, ale naopak i radost. Při léčbě psychedeliky jde o zpracování toho, co jsme prožili, a o větší napojení na sebe. Není to tak, že si vezmu prášek a ono se mi jistojistě uleví.“

Na téma – stav rozšířeného vědomí a jeho role v léčbě duševního onemocnění:

„Samotná zkušenost může mít mnoho prožitků, což klientovi pomáhá na další cestě léčbou. Po této zkušenosti přichází integrace, kdy všechno společně rozebereme a dáváme dohromady, tak aby měla smysl v reálném životě klienta – je jen výstřelem do tmy. Po psychedelické zkušenosti se může vynořit velké množství vnitřního materiálu, tedy pocitů, radostí, ale i bolestí, se kterými je nutné následně pracovat, jinak by léčba pak nemusela mít dlouhodobý efekt, který u našich klientů vnímáme. A to rozhodně není sázka na jistotu, že mi bude pouze lépe, jako u kokainu.“

Na téma – mechanismus léčby psychedeliky asistovanou terapií:

„Základní premisa léčby je, že my věříme, že v člověku je něco jako vnitřní moudrost, která v průběhu zkušenosti přináší přesně to, co si klient potřebuje zažít. Nemusí ale jít jen o intenzivní a extrémní stavy – často klienti zažijí klid, mír, úlevu, mírnou energii navíc, spokojenost, a to je pro mě dostačující krok na další cestě k léčbě. Když se řízneme do prstu, začnou pracovat krevní destičky, bílé krvinky, tělo se začne automaticky hojit. A my věříme tomu, že i v našem prožívání jsou automatické léčebné mechanismy. Psychedelika můžou být biologickým klíčem v kombinaci s klasickou psychoterapií. Pak tedy umožňují intenzivnější aktivaci sebeléčebných mechanismů.“