PSTD: když to dramatem nekončí
PTSD se rozvíjí po mimořádně ohrožující situaci, kdy byl daný člověk v reálném nebo domnělém ohrožení života či tělesné integrity. V důsledku toho vzniká psychické zranění – trauma. Nejedná se o akutní reakci na prožitý stres, ale o trvalejší dopad této stresové situace vedoucí k dlouhodobému pocitu ohrožení a ztráty bezpečí. Může se rozvinout jak po jednorázové události (např. autonehoda), tak po dlouhodobé traumatizaci (např. sexuální zneužívání, rodinné prostředí s absencí bezpečí a stability).
U většiny lidí, kteří zažijí traumatickou událost, nedojde k rozvinutí PTSD, to se projeví v kombinaci vrozených dispozic, typu prožitého traumatu (1) a také péči po vystavení potenciálně traumatogenní události. Vliv má také kvalita psychické podpory po události. PTSD se může objevit v jakémkoliv věku. Symptomy této poruchy nastupují opožděně, zhruba několik měsíců po události.
Psychické rozrušení v důsledku nepříjemné zkušenosti je zcela běžné. Mohou se vyskytnout pocity nereálnosti prožitků či pocity odosobnění, prázdnoty a odpojení, pocit, že člověk není ve své kůži, pocity viny, studu, prožívání šoku, kolísající emotivita, plačtivost a další potíže.
Kdo je rozvojem PTSD ohrožen?
- účastníci válečného konfliktu (vojáci, civilisté)
- oběti znásilnění, sexuálního zneužívání, týrání, šikany, mučení
- oběti přírodních katastrof
- svědkové úmrtí člověka
- osoby po těžkém úrazu, nehodě
- osoby, které prodělaly potrat, vážnou nemoc atd.
Traumatizující událostí však může být také situace s mnohem „běžnějším“ výskytem: rozvod, ztráta zaměstnání, exekuce. Může se rozvinout jak po jednorázové události (např. autonehoda), tak po dlouhodobé traumatizaci (např. sexuální zneužívání, rodinné prostředí s absencí bezpečí a stability). Dlouhodobá opakovaná traumatizace může mít neblahý vliv na osobnost člověka nebo vést k rozvoji tzv. cPTSD (komplexní posttraumatické stresové poruchy).
Jak poznat PTSD?
Posttraumatická stresová porucha se projevuje ve třech hlavních souborech příznaků:
- znovuprožívání traumatu – včetně vzpomínek, děsivých snů, flashbacků, atd.
- zvýšený arousal (nabuzení) – patří sem nespavost, podrážděnost, zhoršená koncentrace
- vyhýbání se vnitřním a zevním podnětům spojeným s traumatickou událostí, odpojení se od části prožívání (tzv. disociace), celková apatie, emoční otupělost
PTSD a jeho důsledky
Na první pohled se může jevit neškodně a dočasně, ale v případě, že problémy neustupují, hrozí řada pro člověka ohrožujích důsledků jako např. závislost na psychoaktivních látkách, depresivní propady, neschopnost každodenního fungování či sebevražedné jednání. Mohou se objevit i psychosomatické obtíže.
Mezi biologické následky posttraumatické stresové poruchy patří biochemické a pravděpodobně i strukturální a funkční změny v mozku (4). Mezi sociální důsledky pak izolace, nárůst mezilidských konfliktů, pocity odcizení a celkově snížené pracovní a sociální fungování.
Pokud u sebe takové projevy pozorujte, je důležité, abyste si nechali včas pomoci.
Jak se PTSD léčí?
- Psychoterapie – je nezbytná v zpracování a integraci traumatu a eliminaci dlouhodobých důsledků PTSD, vhodné je kromě standardní individuální psychoterapie zařazení také specifických směrů jako EMDR či relaxační metody (2) či také směry zaměřené na tělo.
- Farmakoterapie – léčba není zaměřená na příčinu ale pouze na důsledky. používají se antidepresiva, léky na rozpuštění úzkosti, antipsychotika, léky na zlepšení spánku
Ketaminem asistovaná psychoterapie(3) – KAP může představovat úlevu od symptomů, ale také možnost pro hlubší práci s traumatem v psychoterapii
Způsoby, jak ketamin může pomoci jsou různé. Je možné získat korektivní zkušenost ve vztahu k vlastnímu traumatu nebo ketamin může pomoci ke zvýšení dostupnosti traumatických vzpomínek a s ním spojené emoce. Ty je pak možné v bezpečném prostředí zpracovat. Některé výzkumy také naznačují, že by ketamin mohl podporovat přirozený proces vyhasínání vzpomínek a pomoci tak zasaženým “vidět život i mimo trauma” (6). Velkým přínosem je však aspekt naděje, který může zkušenost s ketaminem přinést. To pak může vést k posílení důvěry v psychoterapeutický proces, a zlepšit tak spolupráci klienta a terapeuta (7) .
