Autorka textu o své zkušenosti s léčbou ketaminem asistovanou terapií:

„Je dôležité spomenúť, že som KAP absolvovala a hoci mám dobré dlhoročné skúsenosti s psychoterapiou, zážitok z Psyonu ma behom jedného popoludnia subjektívne v procese posunul snáď aj o niekoľko rokov dopredu. Stav rozšíreného vedomia často prirovnám k intergalaktickej diaľnici. Teleportuje vás priamo pred ťažké vnútorné témy, ktorým sa v bežnom zhone, no aj vďaka prirodzeným vnútorným obranám človek jednoducho vyhne. Ak sa však chce pohnúť z miesta, zmeniť vzorce svojho správania, je potreba im vo vhodný okamih čeliť. Ketamín ma postavil pred moje bolestivé témy veľmi instantne, nemilosrdne a v nevídanej šírke. Ale bezpečné prostredie psychedelickej kliniky bola tá najlepšie pôda neuhnúť pohľadom, pozreť sa priamo a začať ich spracovávať. Túto skúsenosť hodnotím ako náročnú, ale prínosnú až transformatívnu.“

„Asi najcennejšia skúsenosť, ktorú som si zo svojho ketamínového zážitku odniesla, je schopnosť akejsi riadenej disociácie od pálčivých emócii.“

Eva Kozáková o potenciálu psychedelik v léčbě duševních potíží:

„U běžných léků si také pacienti často stěžují, že zplošťují jejich emoční prožívání. Psychedelika naopak prožívání typicky prohlubují a rozšiřují. Jejich efekt tedy není jen v potlačení negativních emocí, ale v zesílení schopnosti cítit a nahlédnout na své problémy jinak, a to vede k větší životní spokojenosti. Z psychoterapeutického hlediska je pak zásadní podpora zpracování vnitřních konfliktů, traumatických událostí, vztahu k sobě a druhým nebo také ke spiritualitě, což jsou témata, o kterých se lidé v psychedelické terapii často zmiňují.“

Eva Kozáková na téma set a setting:

„Všude se hodně zdůrazňují set, vnitřní nastavení konkrétního člověka, a setting, tedy v jakém prostředí se nachází. Jsou klíčové i u nás. Během samotné zkušenosti i během příprav se snažíme vytvořit prostředí bezpečí a důvěry. Ptáme se, s čím lidi přichází, které věci je nejvíce v životě tlačí. Už tím si připravujeme půdu na to, aby se mysl věnovala těmhle tématům, byla v procese tady s námi. Během samotného psychedelického sezení ponoukáme lidi, ať mají klapky na očích, ať jsou fakt ponoření do svého vnitřního světa. Pozornost pak nejde po zábavných senzorických vjemech, spíš to napomáhá, aby se objevovala vnitřně nabitá témata.“

Eva Kozáková o tom, jak lidé popisují prožitek ze sezení s ketaminem:

„Málokdy to popisují jako primárně veselý zážitek. Co jsem tak vypozorovala, je to směs několika typů zážitků. Často se objevuje úzkost spojená se ztrátou kontroly a mozek klientovi začíná házet různé interpretace, extrémnější případ může být, že umírá, i tohle může hlava vymyslet. Dál je časté, že si lidi znovu prožívají to, co zažívají běžně, ale v nějaké vizuální metafoře. Vidí svoji depresi, může být personifikovaná nebo říkají, že se brodí v bahně a takhle se v životě i cítí.“

Eva Kozáková na téma omezení senzorických vjemů během sezení s ketaminem:

„Když nejde tolik podnětů zvnějšku, přichází jich víc zevnitř. Čím méně externích vjemů mozek má, o to větší má tendenci vytvářet smysluplný obsah sám. Takže ta deprivace napomáhá, že se víc ukazuje, co již v psychice je.“

Eva Kozáková o bad tripu:

„Částečně ano, ale mám pocit, že on si to nakonec člověk dělá tak trochu sám. Při ketaminu jsou špatné prožitky, to, co nazýváme bad trip, spíš ve formě myšlenek jako „tohle nikdy neskončí“, „já umřu“, „já se tady zblázním“. Ale když se pak bavíme, je to spíš interpretace stavu mysli. Ono to udělá takové zemětřesení pro psychiku, která normálně vnímá svět jako pevný a strukturovaný.“